Klikněte pro přehrání

Celotáborová hra

Astrálové vs. Démoni

Když jsem byla malá, ráda jsem poslouchala příběhy, které mi má babička vyprávěla. Byly to nejrůznější pohádky, báchorky a povídačky. Nejvíce mě vždy zajímal příběh Nekonečné války, jak ho ona nazývala. Babička říkala, že od počátku věků se naše země nacházela mezi dvěma světy. Prvním z nich je vesmír, daleký a nekonečný. Jeho strážci si říkají Astrálové, bytosti oplývající světlem. Oni střeží hvězdy a dle jejich konstelací se lidstvo řídí od nepaměti. Druhým světem je samotné podsvětí v nejtemnějších hlubinách času. Tuto sféru obývají Démoni, prastará stvoření, ovládající temnotu. Obě tyto frakce jsou spolu v nikdy nekončící válce. 

Pamatuji si, že jsem se jí neustále vyptávala, proč tyto dva světy válčí a jak je možné, že je země mezi nimi. Babička se pokaždé tajuplně usmála. Podle ní se jedni snaží chránit sedm pekelných kruhů a druzí se je snaží odemknout. Nikdy mi však neprozradila, čí strana usiluje o co. Také jsem se od ní nikdy doopravdy nedozvěděla, proč je naše země mezi těmito dvěma světy. Její odpovědi se lišily a byly velice vyhýbavé. Jedno však měli společné. Musí být zachována rovnováha. Teď, když jsem starší, tak pohádkám a povídačkám nevěřím.

Po mnoha letech jsem si však příběh Nekonečné války nechala od babičky povědět znovu. Nevím, co mě k tomu vedlo. Měla jsem ale pocit, že to potřebuji slyšet. Babička mi ochotně celý příběh odvyprávěla, avšak když přišla má obvyklá otázka, neusmála se. Její oči potemněly a tichým hlasem mi pouze řekla: „Brzy svou odpověď nalezneš.“ Netuším, co tím myslela, ale o Nekonečné válce od té doby nechtěla ani slyšet. Máma mi říkala, že babička má už svůj věk a některé věci, které říká, bych neměla brát vážně. Já však vím, co jsem v jejích očích viděla. Byl to strach. Co když měla pravdu a já se brzy dozvím víc?